Ztraceni v lese.....
11. 12. 2007
Dnes jsem vyrazila za Reníkem brzy ráno,protože mám v práci odpolední službu a měli jsme jít s Rendou pod sedlo.
Došla jsem si pro Reníka do výběhu, vyčistila, nasedlala a úspěšně Reníka učila, aby ho při nasedání nemusel nikdo držet. Myslela jsem si ,že tak za hodku maximálně hodku a půl budeme zpátky ve stáji. Jelikož je v Petrově dost velkej les a je tam spousta cest a Zuzka mě předem upozornovala ať si dám pozor a neztratim se ( taky už se tam ztratila ),chtěla jsem proto jít s Reníkem jen na louku a zaklusat si nějaké ty osmičky,možná zkusit nacválat,obejít louku a domů. Po cestě na louku jsme potkali pár Tater,auto s valníčkem což byli pro Reníka dost velcí bubáci,ale zvládnuli jsme to. Když jsme došli na louku a začali klusat, tak Reník začal zlobit.Pořád hledal něco,čeho by se mohl leknout, otočit se domů a prchat. Potom zase klusat nechtěl přestat a ještě aby toho nebylo málo začalo pršet. Tak jsem se rozhodla, že se půjdem projít do lesa.Řikala jsem si,že si budu hlídat směr a určitě se neztratíme. Šli jsme s Reníkem po cestě,kterou jsme šli s Clashíkem a Zuzkou.Ze začátku sem si hlídala směr a dokonce to vypadalo,že ani nebudeme bloudit..Ale pak jsme došli na jedno rezcestí a já si nebyla uplně jistá, ale riskla jsem to...no a pak jsem šla pořád dál, protože jsem vždycky našla nějakej bod, kterej jsem si pamatovala, že jsem tudy šli se zuzkou. Už jsem nevěděla správnej směr, ale šla jsem dál, protože jsem věřila, že jdeme dobře až do chvíle, kdy přišlo další rozcestí a s Reníkem sme se vydali špatnou cestou.Zahlídla jsem skrz stromy louku a tak jsem zajásala,že se aspon podívam kde jsme.Když jsme vyšli ven z lesa na louku a já se rozhlídla,zjistila jsem že absolutně nevim kde jsme.Kolem byla silnice a kousek dál pár domečků. Reník byl uplně v klidu,za to já začala bejt trochu nervozní.Otočila jsem Rendu a chtěla se vrátit domů po cestě kterou jsme přišli,ale pak jsem viděla cestu,kterou jsem si pamatovala a myslela si,že mě dovede ven z lesa na jednu louku. Čim dál jsem šli, tim víc se mi cesta líbila a "věděla" , že jdeme dobře.Kolem nás pobíhaly srnky a Reník byl strašně hodnej a já si začala s pocitem,že jdeme dobře vyjížďku zase užívat. Ale pak jsme dolši ke kopečku a já si řikala,že ten kopeček mi přijde jako ten, kterej vede k potokům, přez které jsme šli se Zuzkou v neděli.Zastavila jsem Reníka a poslouchala, jestli neuslyším potok,ale nebylo nic slyšet a tak jsem pokračovala dál,ale po chvíli už jsem potok zaslechla a uviděla...Zkoušela jsem si vybavit cestu kterou jsme šli v neděli přez potoky,ale nebyla jsem s jistá. Pamatovala jsem si jen úryvky cesty mezi potokama.A tak jsem to vzdala, protože jsem neměla u sebe telefon ( měla jsem blbé kalhoty ) nevěděla jsem ani kolik je hodin.-musela jsem stihnout autobus do práce.. Začala jsem být zase nervozní. Rozhodla jsem se, že nebudeme pokoušet štěstí a radši se vrátíme po cestě zpátky. Vracely jsme se zpátky a najednou jsem viděla nějakého pána procházet se po lese. Zajásala jsem a pána jsme s Reníkem doklusali. Zeptala jsem se ho,jestli náhodou neví jakym směrem je Petrov, že jsem se v lese nějak ztratila. Pán mi ukázal směr, ale cestu věděl jen po silnici. Věděla jsem sice směr, ale bylo tam tolik možností,že jsem to vzdala a šla dál po cestě kterou jsme přišli od domova.Když už jsme byli kousek od louky a já si řikala,že tady už trefim tak se objevilo rozcestí a já zase nevěděla.Musíme vylézt z lesa,nebo se zase ztratíme...Vylezly jsme na nějaké pole ,který jsem nepoznávala,ale doufala, že musíme už jít správně. Vzpomínala jsem,jak jsme si se Zuzkou včera dělali srandu jak jí budu volat,že jsem se ztratila...trochu jsem se tim pobavila a pak jsem uviděla louku na které mi Reník zlobil a na které jsem se rozhodla jít do lesa.Reník to tam taky už poznával.Chtěla jsem zaklusat nahoru na louku a pak jít krokem pomalu domů.Mlaskla jsem na Reníka,ale ten byl očividně rád,že už se blížíme domů a trošku to tam se mnou zabalil :-D ....Myslela sem, že po takový vyjíždce bude rád,že se doplazí a on na mě takhle..Došli jsme domů a já zjistila,že jsme byli s Reníkem venku asi dvě a čtvrt hodiny. Slíbila jsem si, že do lesa už sama nikdy nevlezu když si nebudu jistá cestou.Ten les je fakt obrovskej...Ale Renda byl spokojenej a já stihla autobus do práce...Až na začáteční zlobení Reníka jsem s nim maximálně spokojená
Došla jsem si pro Reníka do výběhu, vyčistila, nasedlala a úspěšně Reníka učila, aby ho při nasedání nemusel nikdo držet. Myslela jsem si ,že tak za hodku maximálně hodku a půl budeme zpátky ve stáji. Jelikož je v Petrově dost velkej les a je tam spousta cest a Zuzka mě předem upozornovala ať si dám pozor a neztratim se ( taky už se tam ztratila ),chtěla jsem proto jít s Reníkem jen na louku a zaklusat si nějaké ty osmičky,možná zkusit nacválat,obejít louku a domů. Po cestě na louku jsme potkali pár Tater,auto s valníčkem což byli pro Reníka dost velcí bubáci,ale zvládnuli jsme to. Když jsme došli na louku a začali klusat, tak Reník začal zlobit.Pořád hledal něco,čeho by se mohl leknout, otočit se domů a prchat. Potom zase klusat nechtěl přestat a ještě aby toho nebylo málo začalo pršet. Tak jsem se rozhodla, že se půjdem projít do lesa.Řikala jsem si,že si budu hlídat směr a určitě se neztratíme. Šli jsme s Reníkem po cestě,kterou jsme šli s Clashíkem a Zuzkou.Ze začátku sem si hlídala směr a dokonce to vypadalo,že ani nebudeme bloudit..Ale pak jsme došli na jedno rezcestí a já si nebyla uplně jistá, ale riskla jsem to...no a pak jsem šla pořád dál, protože jsem vždycky našla nějakej bod, kterej jsem si pamatovala, že jsem tudy šli se zuzkou. Už jsem nevěděla správnej směr, ale šla jsem dál, protože jsem věřila, že jdeme dobře až do chvíle, kdy přišlo další rozcestí a s Reníkem sme se vydali špatnou cestou.Zahlídla jsem skrz stromy louku a tak jsem zajásala,že se aspon podívam kde jsme.Když jsme vyšli ven z lesa na louku a já se rozhlídla,zjistila jsem že absolutně nevim kde jsme.Kolem byla silnice a kousek dál pár domečků. Reník byl uplně v klidu,za to já začala bejt trochu nervozní.Otočila jsem Rendu a chtěla se vrátit domů po cestě kterou jsme přišli,ale pak jsem viděla cestu,kterou jsem si pamatovala a myslela si,že mě dovede ven z lesa na jednu louku. Čim dál jsem šli, tim víc se mi cesta líbila a "věděla" , že jdeme dobře.Kolem nás pobíhaly srnky a Reník byl strašně hodnej a já si začala s pocitem,že jdeme dobře vyjížďku zase užívat. Ale pak jsme dolši ke kopečku a já si řikala,že ten kopeček mi přijde jako ten, kterej vede k potokům, přez které jsme šli se Zuzkou v neděli.Zastavila jsem Reníka a poslouchala, jestli neuslyším potok,ale nebylo nic slyšet a tak jsem pokračovala dál,ale po chvíli už jsem potok zaslechla a uviděla...Zkoušela jsem si vybavit cestu kterou jsme šli v neděli přez potoky,ale nebyla jsem s jistá. Pamatovala jsem si jen úryvky cesty mezi potokama.A tak jsem to vzdala, protože jsem neměla u sebe telefon ( měla jsem blbé kalhoty ) nevěděla jsem ani kolik je hodin.-musela jsem stihnout autobus do práce.. Začala jsem být zase nervozní. Rozhodla jsem se, že nebudeme pokoušet štěstí a radši se vrátíme po cestě zpátky. Vracely jsme se zpátky a najednou jsem viděla nějakého pána procházet se po lese. Zajásala jsem a pána jsme s Reníkem doklusali. Zeptala jsem se ho,jestli náhodou neví jakym směrem je Petrov, že jsem se v lese nějak ztratila. Pán mi ukázal směr, ale cestu věděl jen po silnici. Věděla jsem sice směr, ale bylo tam tolik možností,že jsem to vzdala a šla dál po cestě kterou jsme přišli od domova.Když už jsme byli kousek od louky a já si řikala,že tady už trefim tak se objevilo rozcestí a já zase nevěděla.Musíme vylézt z lesa,nebo se zase ztratíme...Vylezly jsme na nějaké pole ,který jsem nepoznávala,ale doufala, že musíme už jít správně. Vzpomínala jsem,jak jsme si se Zuzkou včera dělali srandu jak jí budu volat,že jsem se ztratila...trochu jsem se tim pobavila a pak jsem uviděla louku na které mi Reník zlobil a na které jsem se rozhodla jít do lesa.Reník to tam taky už poznával.Chtěla jsem zaklusat nahoru na louku a pak jít krokem pomalu domů.Mlaskla jsem na Reníka,ale ten byl očividně rád,že už se blížíme domů a trošku to tam se mnou zabalil :-D ....Myslela sem, že po takový vyjíždce bude rád,že se doplazí a on na mě takhle..Došli jsme domů a já zjistila,že jsme byli s Reníkem venku asi dvě a čtvrt hodiny. Slíbila jsem si, že do lesa už sama nikdy nevlezu když si nebudu jistá cestou.Ten les je fakt obrovskej...Ale Renda byl spokojenej a já stihla autobus do práce...Až na začáteční zlobení Reníka jsem s nim maximálně spokojená
happy end
(pluhy, 29. 2. 2008 2:16)